Snad každý už o něm slyšel, a ač se to zdá jako nepravděpodobné, může se to týkat opravdu každého člověka. I toho, do kterého byste to nikdy neřekli. A co že to ten syndrom vyhoření vlastně je? Je poněkud zajímavé, že ač se o ně často mluví, mnoho lidí nedokáže popsat, že jde o soubor nepříjemných příznaků, které člověka uvnitř svírají a postupně ničí.
Jsou lidé, kteří namítají, že o žádnou nemoc nejde a podle nich je to pouze výmysl moderní doby. Dříve prý žádný takový syndrom nebyl a lidé také žili. Byl či nebyl? Záleží, jak se na to podíváme. Nejspíš i dříve lidé trpěli syndromem vyhoření, ale neuměli jej pojmenovat. Neléčený, pokud sám nenašel k sobě pomoc, pak si často sáhl na život a vše končilo tragicky. Ano, i takto může dopadnout stav člověka, kterého syndrom vyhoření sžírá a který právě kvůli němu ztratí nejen práci, ale i rodinu a kamarády.
Proto je nutné se o syndromu dovědět důležitá fakta a díky nim se vlastnímu vyhoření, nebo někoho blízkého vyhnout, lépe řečeno – umět si pomoci.
I když jde o poměrně nový syndrom, nově objevený, vyskytuje se v populaci dost často. Příznaky jsou tak časté, že jimi trpí mnoho lidí a to dost dlouhou dobu. Jde o soubor několika jednotlivých příznaků, které ničí člověka vnitřně, jeho psychickou stabilitu zcela rozbourají a jak se říká – dotyčný vyhoří. Proto syndrom vyhoření. Dost často se také vyskytuje jev, kdy se postižený brání si přiznat, že nějaký problém má. Nejen okolí, ale i sám sobě. Nalhává si, že je vše v pořádku, že je jen nějaký přetažený. Pokud se vám stane, že podobné příznaky vypozorujete u někoho ve svém okolí, u kolegů v práci apod., nenechte se takovými povídačkami zmást a prostě a jednoduše mu nabídněte pomocnou ruku. Měli byste si s ním o tom otevřeně promluvit a hlavně to nenechat dojít daleko.
Psychické trápení i psychická nemoc prvně nejde znát, ale po čase se to dost znatelně projeví právě i na vizáži a také na fyzické zdraví, v tomto případě nezdraví.
Syndrom vyhoření můžeme také objevit pod označením burnout, což je anglický výraz pro tento velice častý a tak nebezpečný syndrom.
Tato psychická nemoc souvisí nejčastěji s povoláním. Prakticky pouze s povoláním. Jde o hlavní činnost, kterou člověk denně provozuje a v jednu chvíli v ní zkrátka ztratí smysl. Jedná se nejčastěji povolání, které jsou denně vystaveny boje se životem a smrtí a jedná se tak o kompletní zdravotnický personál, hasiče, policisty, dále jsou to lidé, kteří jsou v těsném kontaktu s lidmi, jako telefonní operátoři, veškeří úředníci, bankéři, pokladní, ale také učitelé, manažeři a mnoho dalších povolání podobných. Jenže syndromem vyhoření lze trpět i z jiných důvodů, než je ten, že je člověk v kontaktu s lidmi.
Všichni ti, co trpí syndromem vyhoření, mají obecné příznaky a těmi jsou naprostá frustrace a ztráta smyslu ve svém povolání, ve své práci. Obvykle tak nastává po velice dramatickém boji, většinou s tragickými následky, v případě hasičů a zdravotníků. Ale důvody mohou být jakékoli. Dotyčný prostě nevidí důvod déle setrvávat ve svém zaměstnání, nevidí v něm budoucnost a práce ho nebaví, neuspokojuje. Vykonává ji, jen jakoby, tak napůl, ale vůbec ho netěší. To se projeví na celkovém zdraví jedince a také na jeho výkonu. Jsou povolání, kde je to znát hned – obchodníci apod., ale na jiných pozicích až po čase.
Jak takového člověka poznáme? Příznaky syndromu vyhoření
Ne první pohled je dost nešťastný. Ztratil takovou tu jiskru, zapálení do práce, hodí jako tělo bez duše, je hodně uzavřený, až sklíčený, moc si se spolupracovníky nepovídá a když už ano, odpovídá na otázky velice krátkými větami. Vše vidí černě, často mluví o tom, že je vše už jedno, ale spíše si to mluví pro sebe, pod nosem, jak se říká. Jindy zas bývá hodně vzteklý, až vznětlivý. Občas lže a svoji prací i spolupracovníky pohrdá. Mnohokrát se tak na pracovišti dostane do sporu.
U takto nemocného je velice častý jev psychická nestabilita, náhlé střídání nálad. Takový člověk se uzavírá do sebe a do svých snů i fantazií. V nich si představuje své přání a ideální řešení, které se však nikdy nestane, protože mu v tom brání práce, nebo něco tak podobné. S takovým přesvědčením on pracuje. Vznikají u něj fóbie, hodně často je unavený, nejraději by pořád ležel, válel se a spal. Nemá chuť k jídlu a ztratil zájem i o své koníčky. Vše je pro něj trapné a zbytečné. Je bez sebedůvěry a hodně trpí na úzkostlivé stavy a i deprese. Nemůže spát, pokud usne, často se v noci budí.
Jak pomoci? Léčba syndromu vyhoření
Pomoc není nemožná. Důležité je na problém přijít co nejdříve a poté zajít k obvodnímu lékaři. Ten vyšetří po stránce fyzické a doporučí návštěvu psychologa i psychiatra. Je to běžný, standardní způsob a takoví lékaři předepíši přípravky na uklidnění.
Dost pomůže odejít z práce, ale také oboru a začít něčím novým. Vše najednou může být jiné. Hlavně nic nepodceňovat a vše řešit.
