Dnešní parfémy nesoucí jméno Nina Ricci jsou výsledkem nezdolného úsilí, jež bylo původně jediným kapitálem mladičké dívenky z Turína, která se i přes naléhání početné rodiny rozhodla uskutečnit svůj sen, a odešla proto do Paříže, aby se zde stala módní návrhářkou. Nakonec se jí to podařilo, i když vše trvalo o něco déle, než původně předpokládala. Roku 1932 ji tedy konečně – už ve 49 let – její jediný syn Robert Ricci úspěšně přemlouvá, aby své dosavadní postavení na poli pařížské Haute couture posvětila založením vlastí značky.
Čas postupně ukázal, že v žádném případě nešlo o špatnou volbu: původně čistě oděvní módní dům na konci čtyřicátých let zaměstnává přes čtyři sta lidí, tedy více než desti násobek těch, kteří se značkou byli spojeni již od jejího počátku, a co je důležitější, začíná se stále více zajímat o svět exkluzivních parfémů, pro který je tehdy Paříž jedním z nejdůležitějších míst světa.
Přelom 40. a 50. let 20. století je totiž dobou, kdy se začíná formovat onen autentický výraz ryze francouzských vůní a s nimi spojených ideálů, který od té doby jako svůj hlavní inspirační zdroj přiznávají prakticky všichni významní parfuméři, byť někteří jen opatrně a neradi.
Chladná krása vytříbené elegance, která nemusí být osobitá za každou cenu, rezervovanost pramenící v odlišném světonázoru namísto laciného pohrdání méně majetnými, právě toto byly hlavní devizy francouzského v módě a vůních Francie krátce před polovinou století. A právě značka Nina Ricci byla jedním z hlavních reprezentantů této vlny.
O rychlý úspěch společnosti v této oblasti se více než kdo jiný postaral především již zmíněný Robert Ricci. Na debut překvapivě vyspělá vůně Coeur-Joie, s níž Nina Ricci v roce 1946 vstoupila na francouzský trh vzbudila u školeného publika solidní zájem a především vysoká očekávání, kterým směrem se budou ubírat další kolekce vůní z produkce tohoto pařížského domu. Uzavřena v promyšleném flakónu z ledově křišťálového skla, za jehož návrhem stál známý Marc Lalique spolu s ilustrátorem Christianem Bérardem, vůně Coeur-Joie předznamenala základní směřování parfémů Nina Ricci, od kterého se značka výrazněji neodchýlila ani po padesáti letech svojí existence.
Skutečný úspěch a zároveň vznik legendy mezi francouzskými parfémy nicméně znamenalo až představení vůně L’Air du Temps, která dodnes zůstává pevnou součástí zlatého fondu skutečně francouzských vůní. V roce 1959 – deset let od jejího vzniku – se L’Air du Temps dostává na velké světové trhy, přičemž největší úspěchy slaví překvapivě především v Japonsku, ale také třeba ve Spojených státech.
V průběhu sedmdesátých let se Nina Ricci stává jedním z největších francouzských exportérů luxusních vůní, buduje vlastní „továrnu“ Ury Perfum Production Centre, odkud od té doby do světa putují další známé kolekce této značky. Populární vůní té doby je například Farouche z roku 1974.
Od poloviny osmdesátých let Nina Ricci začíná experimentovat také s parfémy určenými zástupcům silného pohlaví: v roce 1989 tak přichází na trh Eau de Toilette Ricci-Club, a krátce na to neméně povedená Nina Ricci Monsieur. O dalších deset let později se objevuje reedice legendární L’Air du Temps, která zároveň znamenala jakýsi nový impuls pro ještě usilovnější hledání dosud neobjevených forem klasického výrazu vůní Nina Ricci.
Za poslední z nich můžeme považovat novou verzi oblíbené vůně Nina s jejím nepřehlédnutelným flakónem ve tvaru zeleného jablka, stejně jako o něco rozvernější Love in Paris, nebo jemnou a subtilní Premier Jour.
