Tivat – přístav, kde kotvila habsburská flotila

Historie osídlení na území dnešního města Tivat se táhne až do dob antiky , kdy zde stávala nejprve nepříliš rozlehlá osada. O ní dnes víme díky archeologickým objevům, k nimž zde došlo v jeho pobřežní části a to přímo pod hladinou moře. Přestože kořeny města Tivat sahají daleko do minulosti, souvislejší ryze městskou zástavu zde nacházíme s koncem 19. století. Mimo dnešní pověsti lákavého turistického centra je Tivat známý především jako místo, kde kotvila část flotily plující pod Rakousko-Uherskou vlajkou (od konce 19. století šlo o hlavní námořní základnu mocnářství). Ale zároveň také jako oblast,  v níž můžeme narazit na nebývalé množství drobných církevních staveb, vedle klášterů jsou to zejména nejrůznější drobné kostelíky. Pro mnoho lidí je přitom na nich poutavá zejména skutečnost, že v žádném případě nejde o pompézně zrenovované turistické atrakce. Naopak se většinou jedná o víceméně nenápadné stavby, které zpravidla najdete porůznu roztroušené  v záplavě pro Tivat typické syté zeleně, a mnohdy v nepříliš zachovalém stavu. Což nemusí být na   překážku: o to autentičtěji pak celá oblast působí.

Tivat je město s necelými deseti tisíci stálými obyvateli, které leží v západní části černohorského pobřeží Jaderského moře. Je to poměrně živé prázdninové letovisko rozkládající se ve stejnojmenném zálivu, části proslulé Boky Kotorské –  jednoho z dvacítky vůbec nejkrásnějších zálivů světa, který si získal svou proslulost zejména podmanivým spojením atmosféry mořského pobřeží, se vším co k ní patří, s dramatickou scenérií ostře řezaných zubů vysokých hor, které leží v jeho těsném sousedství. Pokud jde o turisticky atraktivní místa spojená přímo s Tivatem, nejčastěji se zde v současné době mluví o třech jménech.

V centru města je to komplex renesančních budov, který od sedmnáctého století sloužil coby letní sídlo v minulosti významného rodu Bucových: Ljetnjikovac Buca. Přestože Tivat  nepatří mezi místa, kam by se jezdilo především kvůli architektuře, Ljetnjikovac Buca za návštěvu dozajista stojí.

Soubor skládající se z pěti budov postavených z jemného štípaného bílého kamene– vlastní obytné části, hospodářského stavení, kostela, Kaple sv. Michala a zahradního amfiteátru – zaujme čistými  tvary italské renesance, kde v doplňcích školené oko rozpozná také dozvuky pozdní gotiky. Ljetnjikovac Buca dnes již neslouží jako místo odpočinku okolních velmožů. Celý komplex prošel důkladnou rekonstrukcí, a v současnosti je jeho hlavní  funkcí uspokojování kulturních potřeb obyvatel Tivatu. Pokoje v nichž šlechta dlouhé roky vyspávala až do oběda tak dnes hostí galerii, a přilehlé zahrady jsou pro změnu dějištěm vernisáží pod širým nebem, vystoupení nejrůznějších divadelních souborů, ale třeba i koncertů klasické hudby.

Druhým oblíbeným místem o němž bychom se rádi zmínili je městský park, pro svůj klidný kolorit někdy nazývaný také jako „Zelená oáza“. Kromě jednoduché skutečnosti, že jde o rolehlé místo – jeho celková plocha je větší než 4 hektary – kde se můžete hodiny potulovat nebo vysedávat, je pro místní i turisty zajímavý také proto, že zde sídlí zřejmě největší botanická zahrada na jižním Jadranu, která zde byla založena již na konci 19. století. Za celým nápadem přitom stál rakousko-uherský námořní admirál Maximilián Daubleski von Sternek, který chtěl obrovksý park  zřídit na ploše, kde do té doby stály tehdy již nevyužívané výrobní haly, z nichž přicházely na svět lodě jeho flotily. Šlo tak o jeden z prvních úspěšných pokusů o rekultivaci zpustlé industriální oblasti, tedy toho, čemu se dnes říká brownfields.

Posledním místem, na které bychom ještě rádi upozornili je Ostrov Sv. Marka. V minulosti šlo o  vyhledávaný cíl výletů a centrum vodních sportů, a to především kvůli pláži rozkládající se na jeho západním pobřeží. Od 60. let sem den co den proudily stovky lidí. Tomuto stavu ale učinila přítrž válka  na počátku 90. let. Od jejího konce se už nepodařilo navázat na předchozí úspěšná léta, a ostrov tak skončil naprosto opuštěný: do  té doby úzkostlivě udržovaná místa zarostla travou. Což ale neznamená, že by zde nebylo co vidět, spíše je tomu přesně naopak. V současnosti proto můžete využít nabídky některých společností kotvících své čluny v Tivatském přístavu, a vydat se na ostrov na vlastní pěst. Určitě nebudete sami. Ostrov Sv. Marka je v současnosti pojmem mezi mnoha, spíše mladšími dobrodruhy, kteří sem s úspěchem jezdí hledat klid, kterého se na jiných místech Tivatu a jeho okolí nemusí vždy dostávat.



Sponzorované odkazy
V kategorii: Cestování Tags: 

Mohlo by Vás zajímat:

Ulcinj – pirátský přístav a město, kde seděl Cervantes Ulcinj – pirátský přístav a město, kde seděl Cervantes
Sutomore – v srdci Barské riviéry Sutomore – v srdci Barské riviéry
Petrovac – jak vypadá kouzlo budvanské riviéry? Petrovac – jak vypadá kouzlo budvanské riviéry?
Bar – brána jižního Jadranu Bar – brána jižního Jadranu

Přidat komentář

Odeslat komentář

© 2018 ExtraŽivot.cz. Všechna práva vyhrazena. Šíření jakéhokoliv obsahu bez povolení je zakázáno. XHTML / CSS Valid.
Design Theme Junkie.